Mgr. Alex Cilvikovskij Ph.D.

Kdo jsem a jak pracuji

Jsem psycholog a psychoterapeut ve výcviku PCA. Cítím, že než mluvit o své cestě učení, či šíři psychedelických znalostí, raději použiji svůj text o stromech, které mám rád:). Myslím, že bude komplexněji odrážet můj vztah k psychoterapii.

O vztazích pralesního biofraktálu

„Stromy jsou svatyně. Kdo ví, jak k nim promlouvat a jak jim naslouchat, může poznat pravdu. Nekážou učení ani pravidla, ale hlásají prastarý zákon života, neovlivnění jednotlivostmi.“
— Hermann Hesse

Les je živoucí organismus plný neviditelných spojení, ať už jde o hluboké lesy tajgy nebo rozmanitou vegetaci amazonského pralesa. Dokonce i malý evropský lesopark je plný divů a překvapení. Stromy si mezi sebou sdělují informace prostřednictvím podzemní sítě hub a přenášejí elektrické impulzy svými kořeny podobně jako nervové signály. Je to tedy komplexní neuronální síť fungující na principech sdílení a vzájemné podpory. Starší stromy dokážou poskytnout důležité látky mladším či oslabeným jedincům. Zároveň umí varovat své sousedy před hrozbami, například před obdobím sucha.

A pak je tu ještě ohromné množství rostlin, jež mohou po požití otevřít vhled za hranicemi slov. V podstatě les je vztah. Přitom to není jen vztah mezi několika stromy – celý ekosystém je vztah. O tom je i citace H. Hesseho – pokud budeme reagovat na jednotlivosti, hodnotit, co je hezké nebo ošklivé, nemůžeme vidět celek. Fenomén celku spočívá v jeho skryté hloubce, která se nesnaží o dominanci a výjimečnost.

Čím se takový les liší od mezilidských vztahů? Asi předně tím, že nehledě na bujarou živost, les žije tichem a není sám sobě ohrožujícím. I mezilidské vztahy – bývají hluboké, čisté, nesebestředné a plné empatie. Vlastně o nich až tolik nevíme, je to fenomén, který si zaslouží být citlivě objevován. Ne skrze knihy, ale skrze bezprostřední introspekci. Psycholog a terapeut Carl Rogers občas říkal, že člověk je vlastně extrémně racionální tvor, jenom vnitřní hluk mu nedovoluje být sebou.