Autor/ka fotografie: Alex Green © Pexels

Psychoanalýza a psychoanalytická psychoterapie

Psychoanalýza je psychologický a psychoterapeutický přístup, který se zaměřuje na hlubší pochopení lidské psychiky. Tento přístup byl vytvořen Sigmundem Freudem na přelomu 19. a 20. století. Freud se zaměřil na studium nevědomých procesů a toho, jak ovlivňují naše myšlení, chování a emoce. Tento psychoterapeutický směr patří do hlubinné psychologie.

Jak psychoterapie funguje

Psychoanalytická psychoterapie pak vychází z psychoanalýzy a snaží se pomoci klientovi rozvinout vlastní sebeuvědomění a pochopení vlastního nevědomí. Analytik se v psychoanalýze zaměřuje na to, aby klienti porozuměli svým nevědomým motivacím a tendencím a aby se naučili zvládat své emoce a myšlenky. Zatímco v psychoanalýze se klient s analytikem setkává 3x-5x týdně, u psychoanalytické psychoterapie je frekvence setkávání volnější. V psychoanalytické psychoterapii se klienti setkávají s analytikem několikrát týdně na delší období, často po několik let. Analytici podporují klienty k volnému asociování, tedy spontánním myšlenkovým proudům, a ty poté společně zkoumají a interpretují. Analytik se také zaměřuje na prožitky klienta v minulosti a na to, jak se tyto prožitky mohou projevovat v současnosti. V psychoanalytické psychoterapii je také důraz na vztah mezi analytikem a klientem, kde klient zažívá bezpečný vztah a může si tak dovolit dotknout se hlubších témat své psychiky.

Cíle psychoterapie

Klient psychoanalytické psychoterapie může očekávat, že bude mít prostor pro prozkoumání vlastního nevědomí a prohloubení svého sebeuvědomění. Bude se setkávat s různými technikami, včetně volných asociací a snových analýz. Analytik bude aktivně naslouchat a podporovat jeho růst a rozvoj. Cílem setkávání analytika a klienta je proměna osobnosti klienta směřující k větší svobodě, ne pouhá redukce symptomů.