Foto: Fa Barboza © Unsplash

Psychoterapie zaměřená na klienta, PCA, Rogersovská psychoterapie

Rogerovská psychoterapie představuje přístup, který založil Carl R. Rogers v polovině 20. století. V podstatě dnes můžeme chápat jeho práci ve dvou rovinách – PCA – Person Centered Approach – Přístup zaměřený na člověka (širší filozofický a praktický směr) a CCT – Client Centred Therapy – Terapie zaměřená na klienta (psychoterapeutický směr).

Jedná se o humanistický směr, který klade důraz na autonomii klienta, prožívání a subjektivní zkušenost. Přístup je zcela nestrukturovaný. Terapeut se snaží vytvořit bezpečné prostředí, které klientovi umožní projevit své emoce, myšlenky a touhy. PCA klade důraz na vztah mezi klientem a terapeutem a na důvěru v samotného klienta. Klient je  aktivním účastníkem terapeutického procesu. Terapeut je spíše průvodcem, který klienta podporuje a pomáhá mu objevovat vlastní zdroje a řešení.

Důraz se klade na tři modality psychoterapie – empatii, kongruenci a bezpodmínečné pozitivní přijetí, které jsou často označovány jako “Rogersovská triáda.” Rogers považoval za základní motivační sílu člověka jeho tendenci k aktualizaci, tj. tendenci k naplnění veškerých možností člověka jako svébytného organismu. “Sebeaktualizační tendence” se projevuje, pokud jsou naplněny základní podmínky. 

Empatie – terapeutický přístup vychází z faktu, že empatie je vrozená a v rámci výcviku se jí terapeuti snaží rozvíjet. V terapii pak klientovi terapeut empaticky a aktivně naslouchá a poskytuje empatické reakce.

Bezpodmínečné pozitivní přijetí znamená, že terapeut klienta bezpodmínečně přijímá bez ohledu na to, co klient přináší. V případě, že se klient cítí bezpodmínečně přijatý, začíná přijímat i sám sebe. Dovoluje mu to rovněž odkládat “sociální masky,” přes které se snaží působit na svoje okolí, což mu pomáhá stávat se sám sebou.

Kongruence znamená autenticita a transparentnost. Jedná se o soulad toho, co člověk prožívá, co si uvědomuje a jak se chová. Mezi základní podmínky terapie patří, že terapeut vstupuje do terapie ve stavu relativní kongruence a klient ve stavu relativní inkongruence.

Terapie může probíhat jak individuálně tak skupinově v podobě tzv. encounter groups. Tento terapeutický směr má využití ve všech indikacích psychoterapie. Jednu z nejvýznamnějších rolí hraje v adiktologii, kde z PCA se vyvinuly i tzv. “motivační rozhovory.”